Historie KŽM - Počátek

Kroužek železničního modelářství vznikl v Přerově v 60. letech při Okresním domě pionýrů a mládeže (ODPM). Hlavní činností kroužku byla stavba kolejiště v měřítku TT. Na námětu i vlastním provedení bylo patrné, že model slouží zejména pro získání prvních zkušeností v modelářské činnosti. Přes mnohé nedostatky a chyby byl splněn hlavní záměr, tj. podchycen zájem mládeže o železniční modelářství.

Teprve po roce 1965, kdy se vedoucím kroužku stal František Navrátil, bylo celé kolejiště dokončeno. V té době probíhala přestavba ODPM a po ní byla železničním modelářům přidělena nová místnost. V ní v roce 1968 členové zahájili stavbu nového kolejiště o rozměrech 3 krát 1,5 m ve velikosti H0 (měřítko 1:87) a po jeho brzkém dokončení se pokračovalo v rozšiřování o další panely. V tomto období patřil železniční kroužek k nejčinnějším kroužkům v ODPM. Mimo Františka Navrátila se dalšími vedoucími kroužku stali Miroslav Bureš a Jaroslav Vidtman. Celkový počet členů přesahoval 30.

Z důvodů nedostatečných prostor a vlastního poslání kroužku, tj. vést mládež ve věku 10 až 15 let k práci v železničním modelářství, došlo v roce 1971 k jeho rozdělení. Z věkově starších členů a dalších zájemců vznikl Klub železničních modelářů a přátel železnice při Klubu dopravy a spojů v Přerově.

Posláním klubu bylo, kromě vlastní modelářské činnosti, zabývat se také historií železniční dopravy a fotograficky zachytit zejména končící éru parních lokomotiv a jiného železničního zařízení. Jistá spolupráce s železničním kroužkem ODPM zůstala zachována i nadále. Vedoucím kroužku v ODPM zůstal Miroslav Bureš a v pozdějších letech Miroslav Vyhlídal a Aleš Cipris.

Po vzniku Klubu železničních modelářů byla hlavní činnost zaměřena na získání archivních materiálů a podkladů pro stavbu kolejiště. Členové navštívili známý KŽM ve Valašském Meziříčí. František Navrátil, Miroslav Bureš a Jaroslav Vidtman vypracovali několik návrhů kolejiště s ohledem na tehdejší možnosti a prostory klubu. Pro slíbenou místnost 8 x 4 m byl konečný návrh kolejiště
upraven na 6 x 2 m. Volným námětem byl úsek horské trati - větší stanice s postrkovou službou, výhybna, vrcholová stanice. Modelovým obdobím byla zvolena 60. léta, prolínání motorové a parní trakce. Jako předloha sloužily úseky trati z oblasti Jeseníků a Severních Čech.

Historie KŽM - První roky

V prvním roce činnosti klubu, jehož vedoucím byl pan Samek, došlo k dohodě mezi Svazarmem a Klubem dopravy a spojů (KDS), podle níž členové KŽM vstoupili do Svazarmu, a ten měl ročně přispívat na činnost klubu. Ze strany Svazarmu byla tato snaha motivována záměrem sjednotit všechny kroužky železničních modelářů na okrese Přerov a rozšířit tak svou modelářskou činnost, která byla v té době na poměrně špatné úrovni.

Také došla kladná odpověď z ÚV Svazarmu na žádost KŽM pořádat v Přerově mistrovství ČSR v železničním modelářství a následující výstavu. O organizační zajišťování výstavy se starali za KŽM Pavel Horák (v té době vedoucí KŽM po p. Samkovi), za železniční modeláře ve Svazarmu p. Bedřich a za ODPM p. Halama (vedoucí všech technických kroužků v ODPM). V přípravném období, které probíhalo už od poloviny roku 1971, bylo zajištěno rozeslání propozic a přihlášek k soutěži všem kroužkům
železničního modelářství. KŽM ve Valašském Meziříčí dodal zkušební kolejiště. Od předních světových výrobců železničních modelů byly získány katalogy a Miroslav Bureš s Jaroslavem Vidtmanem zhotovili fotografie našich lokomotiv. Na poradách s vedením KDS a Svazarmem byl schválen finanční rozpočet výstavy a zajištěny ceny pro vítěze jednotlivých kategorií od různých podniků a organizací v Přerově.

Výstava byla pořádána ve dnech 10.6. až 2.7.1972 pod patronací České ústřední rady pionýrů a mládeže a Svazu modelářů Svazarmu ČSR. Instalace probíhala týden před započetím soutěže. Za pomoci všech členů klubu, železničního kroužku při ODPM a železničního kroužku Svazarmu byly sváženy přišlé exponáty na výstavu. Zejména kolejiště (12 kusů), panely s fotografiemi a vitríny se soutěžními modely a ukázkami továrních výrobků. 16.6. až 21.6., kdy probíhala vlastní soutěž, pomáhali členové kroužků komisím rozhodčích a upravovali konečné uspořádání výstavy.

Na prvním místě ve své kategorii se umístilo kolejiště ODPM Přerov. Čestné uznání dostal za vitrínové kolejiště H0m člen klubu František Navrátil.

O úspěšném průběhu výstavy svědčil velký zájem veřejnosti z celé republiky po celou dobu jejího trvání. Byla to vlastně první akce tohoto druhu v Přerově.

Výstava byla konána ve velmi dobrém prostředí - velký sál KDS, s dostatečnými prostorami a přehledným uspořádáním kolejišť a vitrín. Ke zdárnému průběhu také pomohla dobrá propagace.

Během další doby se ukázalo, že spolupráce se Svazarmem mimo pořádání výstavy nepřinesla očekávaný výsledek. Malé klubovní prostory pro omezený počet modelářů, vysoký podíl administrativní práce a později i finanční nedostatky způsobily, že KŽM zůstal organizován jen při KDS (později přejmenovaném na Závodní klub železničářů).

Na podzim roku 1972 dostal klub místnost. Členové (průměrně 8) se scházeli každou sobotu odpoledne. Byl upraven původní návrh kolejiště a zhotoveny 3 ks rámů 150 x 200cm a postaveny na místo. Kolejiště bylo zbudováno s možností demontáže na 3 díly z důvodů stěhování. Ještě v roce 1972 a začátkem roku 1973 byly položeny hlavní koleje ve spodním nádraží a v odstavném nádraží.

Po dobu prázdnin se modelářská činnost přerušuje. Je ale podniknuto několik cest za
účelem získání fotografických materiálů a to do oblasti Jeseníků a Severních Čech. Na podzim a v následujícím roce se pokračuje v budování kolejí až do horního nádraží.

V červnu 1974 zemřel Miroslav Bureš - zakládající člen Klubu železničních modelářů a dlouholetý vedoucí kroužku v ODPM. Mnohé části kolejiště, fotografie parních lokomotiv, nám do budoucna budou připomínat jeho práci.

Historie KŽM 1975 - 1989

V roce 1975 byla dokončena hrubá stavba kolejiště a po zjednodušeném provizorním zhotovení elektrické instalace byl zahájen zkušební provoz. Mezi členy dochází ke specializaci v práci. Odborníkem pro elektrickou část kolejiště je Vladimír Pavlík. Ostatní se věnují podle svých možností stavbě budov, mostů, krajiny ale i takových drobností jako jsou třeba železniční značky či patníky u cesty. Stavba kolejiště se zpomalila, protože všechny tyto práce byly časově náročné.

Jelikož kolejiště bylo již v provozuschopném stavu, byl v roce 1979 ke Dni železničářů uspořádán den otevřených dveří. Zájem, zejména dětských návštěvníků, byl větší, než se očekávalo. V některých chvílích bylo v klubovní místnosti mimo členské obsluhy 40 až 50 návštěvníků. Pro podobný úspěch se akce opakovaly i v následujících letech a to i k Mezinárodnímu dni dětí nebo mezi vánočními svátky. Stinnou stránkou bylo větší opotřebení vozového parku.

Stejně jako v minulých letech, kdy se po dobu prázdnin zastavovala modelářská činnost, zúčastnila se část členů cest za poznáním provozu na železnicích. Např. v roce 1976 to byla cesta do oblasti Severních Čech, znovu v následujícím roce navíc s exkurzí na úzkorozchodné dráhy v okolí Žitavy a návštěvou Dopravního muzea v Drážďanech. Často byla navštěvována úzkorozchodná železnice v Mladějově na Moravě a v roce 1979 pak týdenní pobyt na Hromnické lesní železnici. Někteří členové klubu se také zúčastnili celostátní výstavy k ukončení parního provozu u ČSD - Liberec 1980 a různých historických jízd.

Koncem roku 1981 byla stavba kolejiště téměř hotová. A protože na příští rok připadalo výročí 140 let příjezdu prvního vlaku do Přerova, začalo se uvažovat o uspořádání výstavy fotografií z historie vývoje železničního uzlu Přerov.

Cena vstupenek pro dospělé byla 3 Kčs a pro děti 1 Kčs.

Výstavu 140 let železnice v Přerově, která trvala pouhé čtyři dny, navštívilo asi 2000 návštěvníků.

Na podzim se v žst. Přerov a LD Přerov začala připravovat znovu výstava k příjezdu prvního vlaku do Přerova. Také kolejiště se v tomto roce stěhovalo potřetí. Tentokrát do dvou nových místností místo jedné původní. V následujícím roce se práce zaměřila na opravy kolejiště, které dost utrpělo trojnásobným stěhováním. Tyto práce pokračovaly i v roce 1983 kdy byla druhá místnost zařizována novým nábytkem jako klubovna - dílna.

Protože počet zakládajících a starších členů se neustále snižoval z důvodu přestěhování, dojíždění do zaměstnání a rodinných povinností, bylo dohodnuto pokusit se získat alespoň pár zkušenějších modelářů, kteří by pomohli při práci s mládeží. Za tím účelem byl v prosinci 1983 uspořádán den otevřených dveří. Provoz na kolejišti, vystaveny vlastní modely, fotografie z činnosti klubu a
promítnuty diapozitivy.

Výsledkem byl nečekaný příliv mládeže od 10 do 15 let. Potěšitelné na tom bylo, že mezi nimi byli i členové již léta nefungujícího kroužku železničních modelářů při ODPM, u kterých je vidět dlouholetý zájem a vytrvalost v modelářské činnosti. Členové se začali scházet ve středu od 18:00 do 20:00 pod vedením Vladimíra Pavlíka. Z nových členů se nejlépe zapracovali Pavel Rozsíval, Petr
Pliska, Jan Dostál a Petr Janáč. Klub nyní pracoval ve dvou místnostech ZK železničářů. V této době se kolejiště udržovalo v provozu a dokončovaly se různé detaily. Poprvé se členové začali zabývat myšlenkou stavby nového kolejiště, které by navazovalo na stávající kolejiště H0. Bylo vypracováno několik návrhů a k realizaci byl vybrán návrh kolejiště s elektrifikací. Propojení kolejišť se plánovalo přes zeď pro nedostatek prostoru.

Vedoucím klubu se stal František Navrátil. V roce 1987 bylo klubu darováno kolejiště TT (2 x 1,5 m) jehož autorem je již zemřelý Miroslav Bureš. Zároveň z klubu odchází Petr Janáč z důvodu zaměstnání v LD v Ústí nad Labem.

Ve dnech 6.7. až 12.7. 1987 se konala výstava kolejišť TT členů klubu.

Klubovní kolejiště se v tomto období nevystavovalo vzhledem ke stíněným prostorám v klubu. Činnost klubu se zaměřila na dokončení darovaného kolejiště TT. Bylo nutno předělat celé elektrické zapojení a dokončit krajinu.

Členové klubu (P.Rozsíval, P.Pliska, J.Dostál) začali podnikat fotografické cesty nejen za parními lokomotivami. Zároveň se stupňuje snaha členů KŽM o získání nových prostor, J. Dostál vydává článek v Trati Družby. Všechny snahy jsou odbývány budoucí rekonstrukcí ZK železničářů.

Členové klubu se již jen schází k popovídání o své lásce k železnici a modelářství, protože pracovat ve stísněných podmínkách je nemožné. Nejmladší členové kroužku se učí obsluhovat klubovní kolejiště, které je staršími členy klubu neustále udržováno v provozu.

Občas navštíví klub pan Herzig a obrací se na klub s prosbou o pomoc při organizování výstavy ke 150 letům železnice v Československu věnované železničnímu uzlu Přerov. Petr Pliska a Jan Dostál zapůjčují svá kolejiště a spolu s Pavlem Rozsívalem je celý týden obsluhují. Výstava se uskutečnila v bývalém kině budovy nádraží Přerov v červnu roku 1989.

V té době navázali členové KŽM P. Pliska a P. Rozsíval kontakty s četou LD Valašské Meziříčí, která pečuje o lokomotivu 433.002.

Jan Dostál se začíná věnovat stavbě modelů vozidel a při shánění dokumentace se seznamuje s p. Louckým z LD Přerov, kterému se svěřuje s klubovními potížemi, tj. s nedostatkem prostoru.

Teprve po listopadu 1989 dochází k výrazné změně. Po osobní iniciativě p. Louckého a díky pochopení zaměstnanců LD Přerov je klubu nabídnuta místnost v lokomotivním depu.

Historie KŽM 1989 - 2001

Během ledna 1990 dochází k dohodě mezi vedením ZK železničářů a LD Přerov a 12. února 1990 se klub stěhuje do nových prostor (sál o rozměrech 8 x 8 m + dílna).

Je zkompletováno kolejiště H0 a dokončeno TT. Zároveň je dokončen plán nového kolejiště H0 ve tvaru L navazujícího na stávající staré kolejiště H0. Pracovníci LD se také zapojili do stavby nového kolejiště zhotovením rámů.

LD požádalo KŽM o pomoc při renovaci muzejní parní lokomotivy 475.1142. Členové klubu jsou ochotni udělat pro záchranu této lokomotivy vše.

Na podzim odchází Jan Dostál a Pavel Rozsíval na vojnu, k činnostem klubu se vrací Tomáš Domanský. Za jeho výrazné spolupráce se rozbíhá stavba nového kolejiště H0.

A do toho přichází v létě 1991 oslavy 150 let železnice v Přerově.

Vlastní výstava se uskutečnila o třetím víkendu v měsíci září a byla pojata velkoryse. Na oslavy se sjelo na několik desítek exponátů včetně provozních parních lokomotiv, které se střídaly v čelech nostalgických vlaků. Náš modelářský klub představil široké veřejnosti poprvé složené rámy jako základ nové části kolejiště spolu s již položenou dvojkolejnou tratí, na které byl zajištěn provizorní provoz. Zbývající plocha budoucího kolejiště byla využita pro umístění dalších exponátů a vitrín s modely vozidel ČSD členů klubu. Dále bylo představeno "staré" kolejiště H0 a také již skoro dokončené kolejiště TT.

V dalších letech se členové klubu zaměřují na výstavbu již zmíněné nové části kolejiště, která navazuje na staré kolejiště H0 z roku 1971. Jsou pokládány koleje, vytvářen model krajiny a probíhají elektroinstalační práce. Do klubovní činnosti se zapojují Radek Pliska, Jan Podloucký, elektrospecialista Petr Sovadina a z žákovské kategorie pak Jiří
Strumienský, Jan Kolařík, Petr Navrátil a Martin Zapletal.

1.10.1994
se konala malá výstava v naší klubovně a veřejnost se mohla poprvé seznámit s hrubou částí nového kolejiště H0. Od roku 1996 se vždy pravidelně v podzimních měsících konají výstavy pro veřejnost. V roce 1997 práce na nové části kolejiště vrcholí a prvně nám pomáhá s finančním zajištěním klubu firma KRESTA z Bohumína. V roce 1998 dokončujeme úzkorozchodnou část H0e spolu se skrytou harfou. Členové klubu se začínají věnovat stavbě modelů vozidel našich drah, což v soutěži s tímto umístněním:

1. Karel Staněk Bix H0/A3
2. Lukáš Hučko 842 H0/A1
3. Karel Staněk Uacs TT/A3

čestné uznání Jiří Strumienský za model lokomotivy řady 749.

V tomto roce jsme se zaměřili zvláště na detaily (zásněžky, rozcestníky, ukazatele a mapy, vodní jeřáby, náklady do vozů či výměnová tělesa), také byla dokončena elektrifikace hlavní dvoukolejné tratě a bylo započato s úpravami na starém kolejišti - rekonstrukce stanice a části krajiny v Radomsku.

Radek Pliska společně s Janem Podlouckým zřizují webové stránky klubu.

V měsíci listopadu se koná o víkendech již tradiční výstava, poprvé s dokončenou elektrifikací celé dvojkolejné tratě. Hned po jejím skončení následuje destrukce části krajiny za nádražím Radomsko i s portálem přilehlého tunelu. O Vánocích se koná již tradiční soutěž RISKUJ ANEB CO VÍŠ O ŽELEZNICI.

11. ledna 2000 se konalo v naší klubovně setkání modelářů. Zúčastnilo se ho na třicet modelářů prakticky z celé České republiky, kteří se prezentovali čtyřiceti modely kolejových vozidel. Odpoledne se konalo promítání diapozitivů s povídáním o železnici a lokomotivách.

Pro rodinné problémy přestává docházet elektrospecialista Petr Pliska a tak veškerá drátařina zůstává na bedrech Petra Sovadiny.

V roce 2000 dále pracujeme na rekonstrukci stanic Radomsko a Hůrka spolu s přilehlou částí krajiny (úprava kolmých skalních stěn) a také vybudování nového staničního zabezpečovacího zařízení a ovládání.

Celé Radomsko bylo počeštěno od staniční budovy, skladiště, nástupiště a dalších detailů (lavičky, vyhýbková tělesa, kilometrovníky, drátovody...) také byl předělán portál tunelu za stanicí a ocelový most nad Hůrkou. Petr Sovadina vyrábí nový centrální zdroj pro celé kolejiště.

Při pravidelné listopadové výstavě v roce 2000 byla pro nedokončenou rekonstrukci zabezpečovacího zařízení ve výhybně Hůrka sjízdná jediná dopravní kolej.

Zcela dokončená výhybna Hůrka se představila až při výstavě 160 let železnice v Přerově v termínu 15.-16. září 2001. Během výstavy padly všechny rekordy v návštěvnosti naší klubovny, návštěvníci trpělivě čekají ve frontě na schodech, která začíná skoro až v dolních dveřích vodárny...

Těsně před výstavou (14.9.2001) došlo k opakovaným poruchám zabezpečovacího zařízení ve Svatém Potoku, bylo nutno ho odpojit a přes noc před výstavou nouzově nahradit...

Pravidelná listopadová výstava se v roce 2001 nekonala s ohledem na výstavu proběhlou v září a pokračující práce na kolejišti.

Historie KŽM 2002 - 2004

S novým rokem 2002 pracujeme na výměně kolejí Piko za kolejivo Pilz v levém Skovancově dvojkolejné tratě a úpravě traťového úseku Jívová - Hradisko a přilehlé části krajiny spolu s polní (lesní) drážkou.

Elektrikář Petr Sovadina staví nové elektronické zabezpečovací zařízení do stanice Svatý Potok, které umožňuje úplné zabezpečení jak vlakových, tak posunových cest, včetně funkčních seřaďovacích navěstidel a přivolávacích návěstí při jízdě na obsazenou kolej. Toto zabezpečovací zařízení je dokončeno na výstavu v září 2002.
Na jaře 2002 bylo, za přispění OSŽ a DKV p.j. Přerov, namontováno nové osvětlení klubovny včetně nové elektroinstalace. Také byla vymalována část klubovny s vnitřním schodištěm a za levou částí nového kolejiště byla nainstalována kulisa s pozadím.
Od června 2002 se nám podařil pronájem vitríny na prvním nástupišti přerovského nádraží. Mimo propagace našeho klubu, termínů výstav a dalších akcí, jsou v ní k vidění fotografie s železniční tématikou od Jiřího Strumienského, Lukáše Hučka, Petra Sovadiny a Jana Dostála.
Na zářijovou výstavu (28. - 29. 9.) byla dokončena úprava traťového úseku Hradisko - Jívová, která čítala výměnu opěrných zdí za nové plastové, stejně i tunelových portálů, nového silničního nadjezdu, úpravu krajiny a novou zeleň s použitím tzv. statických trav. Do listopadové výstavy, která se konala o víkendech 16. - 17. a 23. - 24.11, byl vzhled krajiny vylepšen na celé levé části nového kolejiště a do stanic byly doplněny stojany s podložkami pro zajištění vozů. Dále byla opravena Karlem Staňkem fasáda staniční budovy v Hradisku. Při výstavě bylo také poprvé veřejně posunováno ve Svatém Potoku a na "úzké" s využitím nových dálkových rozpojovačů vyrobených Radkem Pliskou.
O výstavě se však projevily závady na autobloku na dvojkolejné trati, a proto byla rekonstrukce traťového zabezpečovacího zařízení na dvojkolejné trati upřednostněna před rekonstrukcí nádraží Kamenice. Ihned po ukončení výstavy dochází k rušení starého autobloku a také k výměně kolejiva a úpravám ve Skovancově hlavním nádraží.

Se začátkem roku 2003 již pilně pracujeme na rekonstrukci skrytých nádraží. Zcela nově je navržen Skovancov horní nádraží (za Svatým Potokem), který je navíc doplněn o vratnou smyčku. Také u Skovancova hlavního nádraží došlo k úpravě zhlaví. Navíc byly vyztuženy rámy pod všemi Skovancovy a pod nově pokládané koleje dodána dřevotřísková deska. Původně použitý sololit se totiž začal prohýbat a deformovaly se koleje. Samozřejmostí je užití profilového kolejiva Pilz. Při těchto pracích byly také vyrobeny nové ovládací pulty pro Skovancov horní i hlavní nádraží. Ovládací pult horního nádraží byl do září 2003 dokončen a zapojen, pult hlavního nádraží čeká na zapojení v roce 2004.
Ve stanici Svatý Potok, respektive na záhlaví směrem Jívová, došlo ke zrušení tunelu a jeho náhrazení zářezem se silničním nadjezdem. Na zeď za touto částí kolejiště přibyla kulisa s pozadím. Ve Svatém Potoku byly oživeny další dálkové rozpojovače spřáhel a také došlo k vylepšení nástupišť a dalších detailů nádraží (staniční nápisy, patina kolejí a výhybek, zeleň a stromy). U harfy (skryté nádraží a zásobárna vlaků pro dvojkolejnou trať) došlo k doplnění další výtažné koleje.
Mimo prací na kolejišti byly v klubovně nainstalovány nové vitríny a v dílně nové poličky. Klubovna s dílnou byly vymalovány. Rekonstruována byla elektroinstalace elektrických zásuvek a bylo instalováno elektrické větrání klubovních prostor, což se kladně projevilo při výstavě, kdy byl vzduch v klubovně přece jen lepší, než dříve. Celé klimatizační zařízení bylo navrženo a vyrobeno Petrem Sovadinou i s následným zapojením.
Natřeny byly venkovní okenní parapetní plechy a nouzově i rámy oken.
V červnu 2003 se konala klubovní soutěž o nejlepší model KŽM Přerov. Vítězem se stal Karel Staněk s modelem vozu Baafx, druhé a třetí místo s modely vozidel řad 812 a 843 obsadil Lukáš Hučko. Ze žáků byly oceněni Milan Kotulek a Vojta Zajac za stavbu budov.
V srpnu 2003 zorganizovali členové klubu Jiří Strumienský a Lukáš Hučko jízdu do Mladče s návštěvou jeskyní. V září jsme pořádali vzpomínkový pochod po trase zrušené úzkorozchodné trati Ondrášov - Dvorce na Moravě.
Do podzimních výstav (27. září a 22.-23. a 29.-30. listopadu 2003) se nepodařilo zapojit výhybky ve Skovancovech hlavním a levém nádraží a také na harfě, proto byla první traťová kolej dvojkolejné tratě vyloučena.
Koncem roku 2003 se koná vánoční setkání se soutěží a videem. Začínáme také pracovat na radomském zhlaví ve Svatém Potoku na výměně výhybek a Hůrce na obměně opěrných zdí a portálů.

Historie KŽM 2004 - 2006

V průběhu roku 2004 pokračujeme v pracech na výměně opěrného zdiva, a to na pilířích a opěrných zdech mostu na dvojkolejné trati a kaskádě přehrady Svatý Potok včetně opěrných zdí mostu jednokolejné tratě nad kaskádou. Také portály tunelů u Jívové dostávají nové zdivo a nová opěrná zeď přibyla pod upraveným radomským zhlavím stanice Svatý Potok (František Navrátil, Jan Dostál).
Výhybky na skryté harfě dostávají nové přestavníky (Jan Dostál) a pult harfy je upraven Petrem Sovadinou, který také zapojuje do nových ovládacích pultů výhybky skrytých nádraží dvojkolejné trati. Tímto je dvojkolejná trať zprovozněna pro jízdu vlaků v mezistaničním úseku, tedy prozatím bez funkčního autobloku, na který přijde řada až později, po řádném vyzkoušení nových elektronických modulů s vazbou na kolejové obvody.

V Hradisku byla provedena výměna odjezdových návěstidel. Mechanické skupinové bylo nahrazeno návěstidly Viessmann pro každou kolej a stanice obdržela nově i vjezdové dvouramenné návěstidlo s předvěstí, kterou upravil Petr Sovadina. Radek Pliska montuje v Hradisku dálkové rozpojovače spřáhel a celá stanice je ovládána z nově postaveného pultu, který je umístěn blíže k Jívové. Modernizaci doznalo i přejezdové zabezpečovací zařízení na zastávce Jívová, které Petr Sovadina vyrobil nově včetně přejezdníků. Toto zařízení pracuje jako ve skutečnosti na principu kolejových obvodů a to i včetně funkce bílého pozitivního světla! A protože kolejové obvody již fungují na většině kolejiště, je pro jejich správnou funkci třeba instalovat na všechna dvojkolí vozů kondenzátory. Tohoto úkolu se po počátečních problémech výborně zhostí Jiří Strumienský.

František Navrátil začíná se stavbou budov pro nové kamenické nádraží.
Tvář mění také portály a opěrné zdi v Hůrce a okolí, přičemž vrchol nad Hůrkou dostává novou dominantu. Tou je model původní kamenné rozhledny z Pradědu, který podle dobových fotografií postavil Jan Dostál. Návrší u rozhledny je zalesněno jehličnatými stromky vyrobenými mladšími členy klubu.
Před pravidelnou listopadovou výstavou pořádáme poprvé oficiální vernisáž, při které slavnostně za přítomnosti hostů a přátel klubu odhalujeme zmíněný model rozhledny z Pradědu.
Po skončení výstavy bylo započato s dlouho plánovanou rekonstrukcí stanice Kamenice. Ještě před koncem roku 2004 bylo celé kamenické nádraží rozebráno a to včetně výztuh rámu a kolejí přilehlých tratí. Závěrem roku pořádáme opět již tradiční soutěž o železnici spolu s promítáním diapozitivů a videa.

Rok 2005 je věnován rekonstrukci Kamenice a navazujících tratí. Změn doznala i vlečka k drtiči kamene v Hůrce spolu se silnicí i kopcem. V rámci těchto prací je instalován i Faller car systém, který umožní provoz i na silnici. Na těchto pracech se podílí prakticky všichni starší členové klubu, zatímco mládež vyrábí listnaté stromky za použití foliáže imitující listí.
Pro"úzkou"byl postaven Františkem Navrátilem nový ovládací pult. Na skryté"úzké"harfě bylo Petrem Sovadinou upraveno kolejové uspořádání a oživeno nové zabezpečovací zařízení s funkcí kolejových obvodů. Toto zabezpečovací zařízení se během podzimní výstavy plně osvědčilo a bude základem pro připravovaný autoblok pro dvojkolejnou trať.
Mladší členové pracují na výrobě doplňků a drobností jako např. pumpy, barely, křídlovky, nástavby na vozy Pao, maketa motoru K 6 S 310 DR či reléových domků k PZZ.
PZZ v Jívové je vylepšeno zvukovým modulem imitující zvonek (P. Sovadina) a Jiří Strumienský neúnavně doplňuje další kondenzátory na dvojkolí vozů.
V dílně nám přibyla nová vitrína darovaná Jiřím Doleželem a předsedou klubu je nově zvolen Petr Sovadina. V srpnu organizuje Jiří Strumienský zvláštní jízdu Hanácký okruh s olomouckým motorovým vozem řady 830 076, která se těšila velkému zájmu.
Hrubou stavbu Kamenice se podaří dokončit do listopadové výstavy. Provizorně jsou zapojeny dopravní koleje a magnety Faller car systému. Výstava je opět zahájena za účasti hostů vernisáží, při které protrhne protokolární vlak vedený"kyklopem"zaslepený portál tunelu a vjede do obnoveného kamenického nádraží. Během výstavy se bezproblémovým provozem potvrdila správnost i rozsah provedené rekonstrukce.
S koncem roku 2005 se koná tradiční setkání s promítáním diapozitivů a soutěží, kterou prvně připravuje na místo Jana Dostála Jirka Strumienský.

V roce 2006 pokračují další práce na rekonstrukci kamenického nádraží. Pracovalo se na sypaných nástupištích, zaštěrkování kolejí a výhybek spolu s patinováním, výhybkových tělěsech s přestavníky a rozpojovačích. Zároveň došlo i k úpravě zhlaví ( pod mostem ) vložením další výhybky, čímž bylo změněno uspořádání kusých kolejí. Petr Sovadina zapojuje el. ovládání Kamenice včetně depa do nově vyrobeného ( Františkem Navrátilem ) pultu. Faller car systém byl doplněn o další magnety pro ovládání jízdy aut. Petr Sovadina vyrábí a aktivuje nové PZZ VÚD s vazbou aut na jízdu vlaků. Pánové Navrátil F. a Horák T. pracují na zídce okolo depa a Karel Staněk dodává zauhlovací výtah. Sice za vteřinu dvanáct, ale přece. Na dalších provozních budovách ve stanici i depu pracuje František Navrátil. Úpravou prochází celá čelní hrana ( sololak ) kolejiště, která byla očistěna a natřena členy Horákem, Doleželem a Krejčím. Mladší členové vytváří nástavby na vozy Pao a nejmladší se učí vyrábět stromky a zeleň. Radek Pliska spouští v průběhu léta nové webové stránky.

V květnu pořádají L. Hučko a J. Strumienský spolu s f.hobby-shop jízdu motorového vozu ř.830 018 po hodonínských lokálkách. Akce se v průběhu roku ještě dvakrát opakuje tentokrát však s řadou 810 a 735. Před pravidelnou listopadovou výstavou je ještě zprovozněn další zvukový modul se zvuky včel. Výstava je zahájena vernisáží s jízdou protokolárního vlaku vedeného řadou 365.4 . Bezproblémový výstavní provoz nám potvrdil vhodně provedenou rekonstrukci nádraží Kamenice a byl i posledním, kdy se používalo skryté nádraží Skovancov-pravé. S koncem roku 2006 se koná opět tradiční soutěž o železnici a chystáme se na rekonstrukci nádraží Skovancov-pravé. Jirka Strumienský připravuje podklady pro vznik občanského sdružení s pracovním názvem KŽM Přerov.

Historie KŽM 2006 - 2008

 

V lednu 2007 začala plánovaná rekonstrukce nádraží Skovancov-pravé. Došlo ke snesení kolejí a výhybek a celé pláně až na rám. Na zpevněný rám byla následně nainstalována pláň nová, z dřevotřískových desek, na kterou bylo položeno nové kolejivo ( PILZ ) včetně výhybek ( PIKO A-Gleis ). Zároveň došlo ke zvýšení počtu kolejí tohoto skrytého nádraží na sedm. Jiří Strumienský připravuje návrh stanov pro zamýšlené založení občanského sdružení. Návrh je po připomínkování dalších členů poslán k registraci, která proběhla 28.3.2007. V dubnu se koná ustavující schůze nově vzniklého občanského sdružení s názvem Klub železničních modelářů a přátel železnice Přerov. K založení sdružení nás vedla potřeba narovnání majetkoprávních vztahů a potřeba samostatnosti vzhedem k plánům do budoucna. Mladší členové zatím pracují na výrobě dalších listnatých stromů a starší modeláři na stavbě minikolejiště velikosti N pro Petra Krestu. Jan Sovadina spolu se Zdeňkem Macháčkem staví ukázkový instruktážní modul - " Jak vzniká krajina na našem kolejišti ". Petr Krejčí skládá kontejnery na dřevní štěpku a Martin Doležal vyrábí kontejnery ACTS a zároveň pracuje ve spolupráci s Karlem Staňkem na výrobě jeřábu k remíze do depa. František Navrátil staví budovy pro minikolejiště N a také pracuje na stavbě strážního domku spolu se zahrádkou. Další mladší členové " nakládají " dřevem na několik způsobů ucelenou soupravu vysokostěnných vozů. V srpnu 2007 je dokončeno a předáno minikolejiště N, které následně umísťuje jeho majitel, Petr Kresta, do svého obchodu na ostravském hlavním nádraží. František Navrátil instaluje další Fallercarsystém, tentokráte na úzkorozchodnou část kolejiště. Petr Sovadina zapojuje nové zabezpečovací zařízení nádraží Skovancov-pravé včetně kamerového systému, který slouží k identifikaci druhu vlaků. V říjnu spolupořádáme s Hobby-shopem jízdu motorového vozu 830 018 po hodonínských lokálkách. Akci tradičně výborně organizuje Leoš Tomančák a Lukáš Hučko. Radek Pliska se dál neúnavně stará o technickou stránku našich internetových stránek včetně aktualizace a Jirka Strumienský opět zajišťuje tisk pohlednic a dalších tiskovin na výstavu. V pátek 16.11.2007 se koná slavnostní vernisáž a následující dva víkendy potom výstava pro veřejnost. V prosinci probíhá první fotoakce pro veřejnost. Na konci roku se uskutečňuje tradiční vánoční setkání se soutěží a projekcí snímků z cesty po Transsibiřské magistrále s poutavým komentářem jejich autora - Zdeňka Nantla.

V roce 2008 jsme se zaměřili na drobnosti a detaily a také na lokální úpravy kolejiště. Začátkem roku bylo nutno připravit účetní doklady pro zpracování daňového přiznání a dalších tiskovin v souvislosti s prvním rokem života našeho občanského sdružení.V dubnu proběhla výroční schůze o.s. Koná se také další patinovací kurz nyní již pod vedením Tomáše Horáka. Na kolejišti pracujeme na výměně části svršku dvojkolejné tratě spolu s úpravou přilehlých tunelových portálů a opěrných zdí. Vylepšen je také propustek a vegetace v této části kolejiště. Jiří Strumienský upravuje staniční cedule stanice Svatý Potok tak, aby je bylo možno dle zvolené epochy měnit za název Potok. Mladší členové vyrábí inventář do interiéru remízy jako např.soustruh, ponky, skříňky, stohovací bedny a další. Také pracují na sestavení stavebnic nákladních vozů firmy Roco, které upravují a po složení ještě i patinují. Nakonec je jejich snažení vyhodnoceno i soutěží o další stavebnice. Martin Doležal staví maketu vyvázaného kývačkového podvozku ČKD a připravuje také maketu trakčního motoru TE 005 k zaformování. Karel Staněk se zaměřuje na postavení repliky strážní lávky pohraniční stráže, jež stála dříve ve stanici Šatov. Petr Sovadina pracuje na novém zvukovém modulu k bývalému strážnímu domku s postavičkou chataře řezajícího dřevo na cirkulárce, kterou vyhoto- vil pan František Navrátil. Filip Zapletal se věnuje podlaze a prohlížecím kanálům v interiéru remízy. Do kanálů montuje i osvětlení. František Navrátil instaluje vnitřní osvětlení a dýmníky do remízy. Petr Sovadina vyměňuje spřáhla na úzkorozchodných vozidlech a montuje nové magnetické rozpojovače. V červnu 2008 je v naší klubovně natáčen pořad České televize s názvem Sabotáž. Během podzimu se rozbíhá rekonstrukce budovy vodárny, kde sídlíme, čítající opravu fasády, části střechy spolu s výměnou oken a dveří. Práce kolidují s termínem listopadové výstavy a jen s vypětím všech sil se podaří termín dodržet. Plánovaná Foto-videoakce je však odložena na rok 2009. Výstava je tradičně zahájena páteční vernisáží s poděkováním sponzorům a spolupracovníkům. Při výstavě byl na schodiště nainstalován LCD monitor, jež ukazuje prostřednictvím kamery provoz na části kolejiště a krátí tak návštěvníkům čekání na vstup do klubovny. V prosinci ještě probíhají práce na výměně dalších oken v klubovně u kolejiště. Na konec roku se koná tradiční soutěž o železnici a setkání přátel klubu.

Historie KŽM 2009 - 2010

Rok 2009 byl ve znamení přípravy na příchod skutečně prvního továrního českého modelu - brejlovce řady 754. Byl to rok, ve kterém navíc tyto stroje
(z ověřovací serie) oslavily kulatiny - třicet let od dodání. Naši členové se podíleli na přípravě podkladů pro firmu Roco, jež se rozhodla zmíněný model české lokomotivy vyrobit. Ovšem výstava spojená s představením prvních modelů brejlovců byla až na podzim a nás čekala její náročná příprava a organizace. Začátkem roku jěště probíhají poslední stavební práce spojené s výměnou oken a hned v únoru se koná druhá Foto-videoakce, která sice nebyla hojně navštívena jako třeba výstava, ale o to byla komornější a pohodovější. Díky spolupráci s naším velkým příznivcem, kameramanem, režisérem, střihačem a zvukařem panem Petrem Ulrichem, bylo natočeno dostatečné množství materiálu, ze kterého v průběhu roku vznikl dokumentární film s názvem: Všudybylka odjíždí, nastupovat, prosím! Na podzimní výstavu bylo připraveno sto DVD nosičů k prodeji, což se hned první den ukázalo jako zcela nedostatečné. Proto jsme přistoupili k vylisování větší serie včetně kvalitního obalu i potisku. Chtěl bych tímto ještě jednou poděkovat Petru Ulrichovi za jeho trpělivost i čas, jež nám věnoval a nezištně věnuje. Na kolejišti dovybavujeme interiér remízy stojanovou vrtačkou a zvedacími patkami. Petr Sovadina montuje (konečně) nový pohon závor u PZZ AŽD71 na spojovací trati a zapojuje další kolejové obvody v Kamenici. Zároveň také provádí upravu v podobě možného přepínání provozu v kamenickém depu na analog či digitál. Mladší členové pracují na výrobě listnatých stromků s pomocí foliáží a také nákladů do vagonů. Sestavují také polostavebnice nákladních vagónů od Roca, do kterých také vyrábí dřevěnou podlahu. Zprovozňujeme také násypku na vlečce v Hůrce a vyměňujeme část kolejiva vlečky. Pokračují úspěšné patinovací víkendy, kdy vždy "zkrášlíme" několik desítek vozidel. Dochází k úpravě kolejiště stanice Skovancov horní nádraží, címž se zvyší jeho kapacita. Na podzim oslovujeme České dráhy s prosbou o zapůjčení skutečného čtyřkového brejlovce na připravovaný roll-out jeho modelové zmenšeniny. Zároveň začínáme pracovat na úpravě a úklidu místnosti v mezipatře, jež nám zapůjčuje DPOV pro připravovanou expozici ke třiceti letům provozu čtyřek. Díky spolupráci fotografů a fandů máme dostatečné množství snímků pro výstavu, jejímž zhotovením se zdarma ujímá přerovská Konika Foto-Studio. Pan Leoš Tomančák zpracovává rozsáhlé povídání o třiceti letech provozu čtyřek a zapůjčuje také některé exponáty. Pan Kaván, "otec" modelů brejlovců, potvrzuje první představení modelu od Roca a pomáhá i se zajištěním skutečné předlohy, což se díky spolupráci s pracovníky olomouckého depa i nakonec podaří. A v listopadu vše vrcholí páteční vernisáží a následnou výstavou, kde se představuje model brejlovce spolu se skutečným strojem 754 020 z olomouckého depa. Ještě jednou VELKÉ poděkování všem spolupracovníkům!

V roce 2010 jsme začali pracovat na dlouho plánované rekonstrukci výhybny Hůrka. Původní záměr počítal i s Radomskem, ale vzhledem k náročnosti prací a jejich rozsahu jsme se rozhodli práce rozdělit. Navíc jsme stále nevěděli jak to bude s podzimní výstavou vzhledem k pracem jak na přerovském nádraží, tak i se stavebními úpravami v areálu DPOV. Přístup do klubovny byl téměř po celý rok "zpříjemňován" různými stavebními překážkami navíc na podzim spojených s přestavbou sociálního zařízení i místností v mezipatře pod klubovnou. Pro tyto důvody jsme zavrhli konání tradiční výstavy i plánované foto-videoakce. Přesto však schůzky probíhaly a na kolejišti se pracovalo. Pan František Navrátil postavil nově budovy do rekonstruované výhybny Hůrka. Námětově se nám vzorem stala podobná výhybna Lašovice v Čechách. Došlo k výměně kolejiva a také k úpravě jeho geometrie, címž byly odstraněny poslední "ostré" oblouky na kolejišti. Došlo také k úpravě krajiny u výhybny i přilehlých tunelových portálů. Nakoupeny byly nové jehličnaté stromky a také větší množství stavebnic nákladních vozů pro práci s mládeží. Upravujeme ještě dodatečně izolované úseky skrytého nádraží za Kamenicí a Petr Sovadina zapojuje traťové telefony. Martin Doležal vyrábí maketu motoru K 12 V 230 DR a také tlumič výfuku. Zároveň zahajuje práce na maketě vyvázaného a částečně otevřeného motoru K 6 S 310 DR. Honza Dohnal sestavuje z odlitku služební vůz Rybák a Filip Zapletal sestavuje stavebnice vozidel z leptů. Jirka Strumienský se především věnuje prací s mládeži. Tomáš Horák pokračuje na vylepšování především parních lokomotiv, jež navíc opatřuje i pohlednou provozní patinou. S koncem roku začínají další stavební práce na rekonstrukci chodby v budově s klubovnou, což nám opět komplikuje vstup i záměry na rok 2011.